Je pátek 3. listopadu a vydatně prší (určitě štěstí). Rychlík do Prahy jede přesně a Praha je téměř bez deště. Metrem se přibližujeme k areálu České televize. Nesmí chybět foto s logem ČT a komentovaná prohlídka části areálu nás vtahuje do reality, kterou známe jen z televizních obrazovek. Hodinu čtení prostřednictvím čtecího zařízení zvládáme a rychle výtvarná výchova. Paruky nás mění k nepoznání. Hodina vlastivědy (historie) patřila spíše paní učitelce, která poznávala televize svého dětství. Tělesná výchova byla také splněna (radost by měla určitě paní ředitelka). Neustále jsme zdolávali schody.
Ve 12:00 „výuka“ ukončena a hurá za zábavou. Muzeum fantastických iluzí si všichni užíváme. Nečekaně přichází překvapení. Maruška slaví svátek a dárek od rodičů pro celou třídu rozzáří oči všech – jízda na kolotoči v úžasném hračkářství v centru Prahy.
Pohled na hodinky signalizuje, že čas návratu se neodvratně blíží. Tak zase někdy………………
