V pátek odpoledne jsme vyměnili školní družinu za lesní říši, ruch školy za šumění stromů a běžné odpoledne za jedno velké dobrodružství. Naše celodružinová akce Co vypráví les, nás tradičně vedla do okolí hájovny Nechyba a obory Smolín, tady jsme si hráli, tvořili, objevovali, pozorovali a užívali si společný čas v přírodě.
A že nám toho les nabídl opravdu hodně!
Nešlo jen o nachozené kilometry a turistickou procházku, ale především o všímavé oči, nastražené uši, citlivé nosy, chytré hlavičky a společné zážitky. Luštili jsme přesmyčky a z „lesní kapsy“ plné her a nápadů jsme vytáhli také badatelskou otázku: „Existují vůbec dva úplně stejné podzimní listy?“ Z kamínků vznikaly věže, z klacíků a šišek písmenka a při trefovačce šiškou do zavěšené obruče jsme si ověřili, kdo má přesnou mušku. Nechyběly ani skoky z pařezu a obíhání stromů. Lesní zvířátková abeceda byla klíčem k šifře a štafetové hře, při které jsme odhalovali názvy lesních obyvatel a rostlin. Protože v našich družinách táhneme za jeden provaz, na náročnější úkoly nikdo nezůstal sám. Kamarádi, kteří už umějí číst, ochotně pomáhali těm, kteří se to teprve učí. Společnými silami jsme tak všechny úkoly zvládli hravě – a ještě si připomněli, že nejlepší je, když se daří celé partě! Děti běhaly, házely, přemýšlely, hledaly, porovnávaly a zkoumaly. I tvořivost dostala prostor a to při sbírání přírodnin, stavbě lesních mandal a domečků pro skřítky. Každé dílo bylo jiné a každé mělo svůj nápad. A protože naše lesní architektura zřejmě vzbudila pozornost i místních obyvatel, přišel ji zkontrolovat zvědavý mravenec. Zda šlo o odbornou inspekci, nebo jen o obyčejnou mravenčí zvědavost, zůstává záhadou.
Hlava pracovala, ruce tvořily a nohy odpočívaly jen občas. Přesně tak to máme rádi!
Cestou jsme si zpívali do kroku, vnímali vůni lesa, poslouchali jeho zvuky a občas se jen tak zastavili. Protože ne každá chvíle musí mít svůj úkol a cíl. Někdy úplně stačí, dívat se kolem sebe a nechat přírodu, ať si povídá po svém.
U rybníku Plocek nás čekala zasloužená pikniková pauza. Batůžky se svačinkami přišly ke slovu, dobroty mizely rychlostí blesku a s plnými bříšky, dobrou náladou a úsměvem na rtech jsme se těšili na další putování. To nás zavedlo na lesní hřiště Pod květinou, kde jsme si užili další porci her a pohybu.
Les nemusí být jen místem pro dobrodružství, ale také pro dobré skutky, zanechali jsme tu pro další výpravu laskavý vzkaz v podobě nakresleného srdíčka na cestě směr Kozí hrádek…
A o čem nám tedy les vyprávěl?
O kamarádství, spolupráci, fantazii a radosti z maličkostí. O tom, že i obyčejný list může skrývat zajímavé tajemství a že z pár klacíků, kamínků a trochy mechu se dá vykouzlit celý skřítčí svět. Především nám, ale připomněl, jak příjemné je být spolu – bez spěchu, v pohodě, s dobrou náladou a tou správnou partou.
Do školy jsme se vraceli s hlavami plnými zážitků, s kapsami plnými lesních pokladů a s pocitem, že tohle odpoledne se opravdu povedlo. A kdo ví, třeba si některá šiška už teď brousí ostny na příští kolo trefování do obruče!
Děkujeme lesu za jeho příběhy, počasí za spolupráci a dětem za jejich nadšení, zvídavost a báječnou náladu.
Vychovatelky ŠD
